Buďme totální

18. září 2016 v 17:52 | Nymeria |  Cituji
Vkaždém okamžiku máš možnost být totální. Ať děláš cokoli, nechej se tím pohltit natolik, že si mysl vůbec nic nebude myslet, bude jen u toho přítomná. Čím dál tím víc budeš totální.
Zkus poznat, kdy nejsi totální. Jsou to ty momenty, od kterých je třeba se pomalu, pozvolna oprostit. Kdykoli jsi ve své hlavě a zabýváš se přemýšlením, dumáním, kalkulováním, chytračením, vypočítavostí - nejsi totální. Postupně z těchto okamžiků vyklouzni. Je to jen starý zvyk. Zvyk bojovat se smrtí. Zvyky těžko umírají. Ale jistě zemřou - když vytrváš, zemřou.
Osho Take it Easy, Volume 1, Kapitola 1
 

TAG: Kdybych byl, tak bych byl

8. září 2016 v 20:40 | Nymeria |  Blogguji
Kdybych byla ovocem, tak bych byla - ANANAS
Kdybych byla barvou, tak bych byla - ZLATÁ
Kdybych byla zvířetem, tak bych byla - LEV
Kdybych byla strojem, tak bych byla - JUKEBOX

Nic není nemožné

5. září 2016 v 21:56 | Nymeria |  Uvažuji
Stará školní slohovka, ale podle mě docela povzbuzující. Tak ať zlepší nápadu!

Nic není nemožné

Nemožné, nereálné, neuskutečnitelné... Co takové vlastně je? Osídlení jiných planet? Převtělení do banánového slimáka? Stát se britskou prezidentkou? Žít šťastný život? Z mě nepochopitelného důvodu si to mnozí lidé opravdu myslí. A v tom to nejspíše i vězí. Když si namlouváme, že je něco nemožné, opravdu to tak bude.

Pokud budu hluboce přesvědčen, že je nemožné vyléčit se z chřipky, umřu na ni. Pokud si budu myslet, že se nedostanu na vysokou školu, nedostanu se tam. Je to naše víra, která rozhoduje o tom, co je nemožné a co ne. A to, že se něco doposud nestalo, neznamená to, že se to nemůže stát v budoucnu!


Vždyť jak vznikají vynálezy a velké vědecké objevy? Někdo vezme nemožné a uskuteční to! Dnes je přece úplně normální létat do vesmíru, jíst jahody v zimě, či si změnit vzhled křivého nosu. A nikoho ani nenapadne, že by to vlastně jít nemělo! Mělo by to být nemožné, ale ono není.

 


Jak překonat rozchod aneb nebreč a jdi dál

2. září 2016 v 13:48 | Nymeria |  Uvažuji
Tento článek se netýká mého současného rozpoložení (od mého rozchodu uplynuly již téměř 3 roky), takže je to něco, co jsem napsala už před nějakou tou dobou a teď na to narazila... Zjistila jsem, že ačkoliv se jedná vcelku o klišé, tak mě tenhle článek nutí postavit se na nohy a něco začít dělat. Tak jsem se rozhodla o něj podělit. Třeba také někomu z vás pomůže. :))

Uvedla bych to i trochu citátem z Dr. Who: "Proč chceš být smutná?" "Pro přemýšlivé je to štěstí."
To jen, že když člověk je psychicky na dně, tak se zase sakra dobře píše, co si budeme namlouvat :D. I když jsou to občas jen "rádoby filosofické hemzy". :D


Nikdo kromě vás nikdy nepochopí, jak strašné je, když vás opustí někdo, koho milujete. Nikdo do vašeho vztahu nevidí tak, jako vy a nikdo nechápe, jaká je to pro vás ztráta. I vy sami si za pár měsíců budete říkat, jak jste mohli být z něčeho takového, jako je rozchod, špatní. A budete s lehce pohrdavým úsměvem vzpomínat na své minulé "slabošské" já. Budete si říkat: jak jsem mohl být takový? Protože už také zapomenete, jaké to bylo.

Ale v tu chvíli kdy se to stane, se vám opravdu zastaví svět a zhroutí celý vesmír. Propukne totální chaos a nic najednou nemá svůj řád a smysl. Zmítáte se v jakémsi víru pocitů strachu, bolesti a smutku. Vír se točí stále rychleji a vy se nemáte čeho chytit. Vše víří a lítá všemi směry a kde je ten pevný bod, který váš vesmír držel pohromadě? Pryč. Točí se hlava, je vám zle a máte chuť si vyrvat vlasy z hlavy. Jste zamotáni do pavučiny toho všeho a ne a ne se z ní vymotat.


TAG: Harry Potter

30. srpna 2016 v 16:37 | Nymeria |  Blogguji
Tak ještě dnešní poslední článek, pak už zase zmírním tempo, jen jsem chtěla, aby tu pro začátek něco bylo. ANi nebíte jak velkým fanouškem HP a Fanciction na HP jsem, takže tenhle tag byl pro mě jasnou volbou na poslední oddychový článek.



Už na chvíli vypněte

30. srpna 2016 v 15:11 | Nymeria |  Uvažuji

TT: Ztraceni v pokroku


K tomuto tématu týdne bych měla tolik co říct, myšlenky mi v hlavě víří a ne a ne se nějak uspořádat, doufám, že se mi v průběhu psaní podaří je dostatečně zkrotit a vy z toho pochopíte, co se snažím sdělit. :D No jdeme na to.

Vy kdo mě ještě neznáte, byste měli vědět, že jsem velmi duchovně a přírodně založený člověk. Jistě, žiju v době pokroku a všech možných i nemožných výstřelků a neříkám, že jich nevyužívám. Ostatně jak asi píšu tento článek? Na pergamen? To samozřejmě ne. A když říkám, že jsem přírodně založená, nemyslím tím zároveň, že žiju v opuštěné chatrči uprostřed lesa (jako jeden můj nejmenovaný profesor). Podle mě je šíleně důležité najít ve všem vyváženost. Vše je o správné bilanci. Nepřehánět ani to ani to. A hlavně nezapomínat na to, že existují i jiné alternativy života, než ty, které vyznáváme my. A že bychom také občas měli vypnout všechen ten shon kolem nás a být chvíli sami se sebou.


Ryba je kámoš, né žrádlo

30. srpna 2016 v 14:40 | Nymeria |  Ekologie

Z vegetariánství (a potažmo i veganství) se v poslední době stává docela velký trend. Jelikož mám pocit, že lidé mají o tomto způsobu stravování stále zkreslené představy, rozhodla jsem se, vás s ním blíže seznámit. Jako člověk, který tak žije již jedenáct let, k tomu mám co říci.

Maso jsem přestala jíst, když mi bylo sedm let. Musím se přiznat, že v tomto věku za tím nebyl žádný vznešený důvod, jako záchrana životů zvířat či péče o své zdraví. Maso jsem přestala jíst jednoduše proto, že mi strašně moc nechutnalo. Pravda, o to to mám teď, když už ty jiné důvody vidím, snazší. Ale za ty roky mého života bez masa jsem měla šanci poznat všechny možné hrůzy potravinářského průmyslu, které jsem jako malá pochpitelně neviděla. Takže i kdyby mi maso chutnalo, již bych se k jeho konzumaci nikdy nevrátila.


Víte, nevyčítám ostatním lidem, že maso jedí, ale doufám, že si postupem času uvědomí, že ho nepotřebují. Je pravdou pravdoucí, že Bůh/Matka příroda/Alláh/Velký špageťák... (záleží, v co věříte) nás stvořil jako všežravce, tudíž je naší přirozeností maso jíst. Není sporu, že lidé v době ledové neměli k jídlu prakticky nic jiného než právě maso. Tento pud v nás tedy logicky přetrval dodnes. Ale lidi na druhou stranu... uvědomujete si, že teď už není doba ledová? Žijeme přece v 21. století. Také se už nedorozumíváme posunky a divným hekáním. Neutíráme si zadek kusem listu. Lidstvo stále mluví o pokroku, ale v tomto směru ustrnulo na místě a nehodlá se pohnout dopředu! A to mě štve.

Ztraceni v zelené

30. srpna 2016 v 12:10 | Nymeria |  Fotím

Sice nemám zrcadlovku ani talent, ale zato mám focení prostě ráda :D.



Kam dál