Jak překonat rozchod aneb nebreč a jdi dál

2. září 2016 v 13:48 | Nymeria |  Uvažuji
Tento článek se netýká mého současného rozpoložení (od mého rozchodu uplynuly již téměř 3 roky), takže je to něco, co jsem napsala už před nějakou tou dobou a teď na to narazila... Zjistila jsem, že ačkoliv se jedná vcelku o klišé, tak mě tenhle článek nutí postavit se na nohy a něco začít dělat. Tak jsem se rozhodla o něj podělit. Třeba také někomu z vás pomůže. :))

Uvedla bych to i trochu citátem z Dr. Who: "Proč chceš být smutná?" "Pro přemýšlivé je to štěstí."
To jen, že když člověk je psychicky na dně, tak se zase sakra dobře píše, co si budeme namlouvat :D. I když jsou to občas jen "rádoby filosofické hemzy". :D


Nikdo kromě vás nikdy nepochopí, jak strašné je, když vás opustí někdo, koho milujete. Nikdo do vašeho vztahu nevidí tak, jako vy a nikdo nechápe, jaká je to pro vás ztráta. I vy sami si za pár měsíců budete říkat, jak jste mohli být z něčeho takového, jako je rozchod, špatní. A budete s lehce pohrdavým úsměvem vzpomínat na své minulé "slabošské" já. Budete si říkat: jak jsem mohl být takový? Protože už také zapomenete, jaké to bylo.

Ale v tu chvíli kdy se to stane, se vám opravdu zastaví svět a zhroutí celý vesmír. Propukne totální chaos a nic najednou nemá svůj řád a smysl. Zmítáte se v jakémsi víru pocitů strachu, bolesti a smutku. Vír se točí stále rychleji a vy se nemáte čeho chytit. Vše víří a lítá všemi směry a kde je ten pevný bod, který váš vesmír držel pohromadě? Pryč. Točí se hlava, je vám zle a máte chuť si vyrvat vlasy z hlavy. Jste zamotáni do pavučiny toho všeho a ne a ne se z ní vymotat.



Nikdo z okolí v tu chvíli nemá šanci pochopit, jak šíleně těžké je pro vás po tom všem, byť jen vstát z postele. Udělat jakýkoliv úkon stojí šíleně moc sil. (Každý kdo kdy zažil opravdovou depresi, to dobře zná.) Nejraději byste si zalezli do nory a pošli. Všichni se vás snaží povzbudit či rozveselit, ale většina z toho jen tak proplouvá kolem vás. Protože nic z venku se nedokáže dostat přes ten aktuální vír bolesti.

Dostat se z fáze "víru" je nejtěžším krokem. Jak jsme řekli, nic se skrze něj k vám neprodere. Proto musíte začít ve vás. Navzdory touze se zahrabat v posteli a schoulený do klubíčka strávit zbytek života, se musíte snažit postupně ten vír utišit. Musíte sebrat všechny síly a zvednout se. Vyčistit si zuby a jít dál. Najít tu sílu se postavit, je těžké, ale musíte si říct, že tohle vás přece neovládne! Tohle vám život teda rozhodně nezničí! Vy to nedopustíte!


Je to klišé, ale je to pravda! :D. Na své cestě životem se nemůžeme zahrabat na jednom místě a ještě ke všemu v propasti! Nedosáhli bychom svého cíle. Nikdo přece nechce být v propasti navždy. Je tam tma, vlhko a švábi vám lezou do vlasů! Pomyslete na tu krásu, která se nachází na té cestě za tou propastí! Na ty všechny květiny a slunce. Takže musíte zvednout hlavu, podívat se na oblohu a vydat se vzhůru. Jistě, občas zakopnete, občas se vám pod nohou podlomí větev či kámen, po kterém šplháte a vy musíte chvíli nabrat síly. To je jasné. Ale nezapomínejte na to nebe nad vaší hlavou a na to, že musíte v cestě pokračovat. Jděte dál! Nejste přece žádná padavka! Nechte tu černotu, co vám oblizuje boty, aby vás zase stáhla dolů! Už vidíte římsu? Pořádně se zapřete rukama a vytáhněte se z jámy ven.


Jste nahoře, těžce oddychujete a jste zpocení a špinaví. Ale cítíte slunko na tváři a vítr vám vlaje ve vlasech. Otřete si čelo a rozhlédnete se okolo. Všude je krásná zelená tráva, spousta květin. V dáli vidíte alej jabloní a podél ní teče potůček. Tak se koukejte umýt a vyrazit dál. Na propast už se ani neotáčejte.

Časem až na to budete vzpomínat, pochopíte, že vás tu udělalo silnějšími. Že vám při tom škrábání se nahoru narostly svaly a vy jste teď bojovníky. Každá další jáma, která vás potká, se poté překoná snáze. A časem jámy zmizí úplně. Uvidíte.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 2. září 2016 v 22:13 | Reagovat

Je to nádherně napsané a nadmíru pravdivé.
jen škoda že tohle nedokážeme vnímat z pohledu druhého člověka.. Občas bych to potřebovala.

2 nataliesworld nataliesworld | E-mail | Web | 3. září 2016 v 18:28 | Reagovat

Zdravím!
Zdá se, že tu máme WHOVIANA!

Co se týče článku, je opravdu pěkně napsaný. Pravdivý. Máš výbornou slovní zásobu a vůbec styl psaní. :) Jistojistě sem občas zavítám. Zaujala jsi mě. :) Máš i plusové body za Doctora! :D
Těším se na další článek!

3 Susane S. Susane S. | Web | 4. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Mně tohle tedy strašně udivuje, jak může někdo napsat návod na to jak se vyhrabat z rozchodu. Na tohle návod NEEXISTUJE, každý se s tím musí vypořádat sám.

4 Růženka123 Růženka123 | 5. září 2016 v 22:01 | Reagovat

Hele holka, tys to fakt trefila. To je úplně přesný. Já jsem se teď rozešla se svým chalanem a říkám si, "Hele Růžo schop se, takhle to nejde..." a pak jsem si teda přečetla tvůj článek a úplně mě to postavilo na nohy! Holky 4ver! Můžeme se na ty chlapy vykašlat.

5 Nymeria Nymeria | Web | 5. září 2016 v 22:04 | Reagovat

[3]: Je vidět, žes to vůbec nečetla... achjo

[4]: Díky, Růžo! :D Moc si cením tvé chvály, ráda jsem pomohla!

6 Tucka Tucka | E-mail | Web | 15. října 2016 v 10:23 | Reagovat

Bože píšeš fakt úžasně, jen to nemám s čím srovnat. V životě jsem zažila jen jeden "rozchod", ano, v uvozovkách, a téměř nic to pro mě neznamenalo (druhá strana to asi měla jinak).
Ještě jednou: fakt božsky napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama